Jak k sobě mrzout a včelka cestu našli

Starý mrzout a malá holčička. Ti dva by se snad ani nikdy nesetkali, kdyby nebylo kocoura, který se snaží vetřít na návštěvu Přes práh. (text: Helena Herynková)

Filip má rád modrou barvu a svůj klid. A tu modrou má rád spíš proto, že ji měla ráda jeho žena Helen. Ta ho již opustila, ale on ji stále miluje, stejně jako modrou barvu. Se svou ženou si dokonce občas i povídá. Po božském klidu se však osamělému vdovci zapráší ve chvíli, když mu do života jako včelí roj vlétne Amálie a její všetečný kocour Olly.

O Amálii by se dalo říci, že je taky trochu všetečná (spíš hodně). Miluje žlutou barvu, včeličky a všechno, co je s nimi spojené. Její oblečení často vypadá jako květina, když už si vezme něco obyčejného, je třeba přidat aspoň včelí brož. A soused Filip jí přijde ohromně zajímavý, dokonce tak, že je odhodlaná z něj udělat svého kamaráda. I přesto, že on o to ani v nejmenším nestojí. Životy nejen těchto dvou se protnou v románu Přes práh.

Přes práh je první vydanou knihou autorky Anety Kollerové Maškové. Mašková napsala veselý a milý sousedský román, v němž se hrdinové snaží vymanit z osamělosti a ztrátu nahradit legrací a sounáležitostí. Jestli vzájemná potřeba společnosti (kterou nikdo z nich nepřizná ani za nic) přeroste v přátelství, to už musíte zjistit při čtení. Jisté je, že Amálku i Filipa si zamilujete po pár kapitolách, a Ollyho kočičímu pohledu možná podlehnou i zapřisáhlí milovníci psů.

Román Přes práh slupnete lačně a hladově jako první letní jahodu na zahrádce u babičky, a zůstane ve vás jako lahodná vzpomínka. I když budete chvílemi napnutí, jak to všechno dopadne, můžete se připravit na pohodové chvíle u čtení. Určitě jej ocení milovníci lehkonohých vyprávění, která uhánějí jako luční koník, a příběhů s dobrým koncem.

Malé doporučení na závěr… než se do románu pustíte, upečte si bábovku (ideálně čokoládovou), uvařte kakao a otevřete minimálně jednu sklenici domácí marmelády. A proč? Ať nemusíte odbíhat na mlsandu, až se vám začnou sbíhat sliny.