Osamělé dítě vyrůstá anonymně v divadle, považují ho za ducha divadla, osazenstvu je totiž prakticky skrytý. Nezná nic jiného než divadelní kostýmy, herecké repliky, vznosnou divadelní mluvu, ale naprosto netuší, že za zdmi divadla existuje svět, který je naprosto odlišný od toho, který žije on. Jenže ani zdánlivě bezpečné útočiště v podobě divadla netrvá věčně, a tak můžete předčasně vyspělého sirotka, kapsáře, studenta, zločince bez domova Augusta Marche litovat a dojímat se nad jeho osudem, ale vmžiku se budete smát jeho vynalézavosti a umanutosti, se kterou si klestí pěkně trnitou cestu osudem.

Pro Augusta Marche snadný život neexistoval. Ani po něm netoužil, netušil totiž, že život může být snadný a že má někdo na růžích ustláno. August neměl mnohdy ani ustláno, a natož na růžích. Jeho život byl boj, startovní čáru měl o desítky metrů a možná i kilometrů dál než ostatní, přesto se nikdy nevzdal, i když to chtěl možná mockrát udělat. Jen vzlétne, vzápětí opět padá, ale ten jeho absurdní humor a ironie vás z marastu rychle vyvedou. Augustův přerod z nikoho v někoho vás ohromí, usadí, a přes nepřízeň jeho osudu přesto pohladí po duši. Hledal lásku a chtěl někam a někomu patřit, a jestli se mu to podařilo, to už si přečtete sami. A není to návodné, ani jednoznačné, nemyslete si. Já vám ale zaručuji, že se budete při čtení knihy Podivuhodný život Augusta Marche dobře bavit, nepostrádá totiž vtip ani nadhled. Přečteno jedním dechem.

Text: Lucie Bednářová
Foto: Lucie Hněvsová, se svolením Grada Publishing