Každý čelí vlastním životním problémům, má svůj jedinečný příběh a všechny k sobě pojí po smrti rodičů dům. Žlutý dům. Okolo něj se všechno točí, z něj vylétli všichni do světa, a postupně se do něj vrací. Vztahy napříč rodinou jsou oč tu běží. Každý dostal od života kopanec a snaží se postavit na nohy. Není tu nouze o napětí, nečekané zvraty, nechybí zklamání v lásce ani romantická vyznání.

Příběh věnovaný Sebastianovi poukazuje na to, že navzdory nepřízni osudu není nic důležitějšího než rodina. A to vlastní, i nevlastní. Když v životě všechno ztratíte, rodina vám zůstane. Když půjdete ke dnu, vytáhne vás. Sebastian je bratr, kterého by si všichni přáli. Je pevný jako skála, kterou omývá příliv a odliv. Můžete se o něj opřít, vždy vás podpoří a bude vám oporou, aby vás mohl kdykoliv zachytit, když budete padat. Přestože on je tím nejstarším, nejsilnějším, nejspolehlivějším a nejrozumnějším ze sourozenců, i on se mnohokrát ocitne v bezvýchodné situaci, ze které se nakonec především díky své rodině dokáže vymanit.

Doporučuji číst sérii Soukromé problémy popořadě, tedy Tina, Lilly, Denis a Sebastian. Emocemi napěchovaným románům Hany Repové se přezdívá „repovky“, oblíbené jsou hlavně mezi ženami s romantickým založením. Čtou se dobře, přímo se hltají (někdy je totiž odlehčující si přečíst, že problémy má i někdo jiný než my sami). Přináší poselství, že když zrovna na obloze nesvítí slunce, tak tam září hvězdy. A že na konci bude všechno dobré, a pokud to dobré není, tak to ještě není konec.

 

Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová