Příběh začíná v době monarchie, ale rychle ji vystřídá první světová válka, republika, druhá světová válka, po které následuje odsun sudetských Němců. V nesnadné době zůstali někteří „rovní“ a přímí, jiní dokázali snadno převlékat kabát podle toho, kam se otočila korouhvička. Smíšená česko-německá manželství a rodinné vazby jsou tu popsané věrohodně, obyčejně, lidsky, a hlavně z obou úhlů pohledu, jak českého, tak německého. S nikým se tu osud nemazlil. Nenahrává se tu ani jedné straně, příběh není ani černý, ani bílý, přesto nikdo není vyslovený klaďas, každý tu má své klady i chyby, a najde se i pár vyslovených záporáků.

Román jsem přečetla jedním dechem, krátké kapitoly se rychle střídají a míchají dějem a postavami jako s kyselem na plotně. Nejvíc mě bavily reálie z běžného života – školní docházka, lyžování, tancovačky, vaření dobových jídel, odívání, sběr bylin, lov zvěře, dřevaři, boudaři, financové, listonoši, kšeftaření, pytlačení, bez kterého by lidé těžko přežili, oslava křesťanských svátků jako Vánoce i Velikonoce, svatby, pohřby, rození i výchova dětí – stejně jako historické postavy např. lyžař a sportovec Bohumil Hanč nebo zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a zajímavá dějová linka s jeho manželkou Linou.

Ke Krkonoším a Podkrkonoší mám blízko, Benecko, Jilemnicko, Špindlerův Mlýn a téměř veškeré místopisy z knihy znám, o to lépe jsem si dokázala příběh zasadit a představit. Kniha je doplněná dobovými fotografiemi, které jí dodávají hlubší rozměr. Autorka napsala Rozpůlený dům na základě příběhů vlastní rodiny, vzpomínek a archivních záznamů. Pokud bych mohla hodnotit, dávám 10 hvězdiček z 10, přečteno za 3 dny, takřka naráz.



Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová