Barbaře Frandino se podařilo skvěle zachytit pomalý, plíživý a neodvratný rozklad jedné rodiny. Hlavním průvodcem příběhu je Nico, který může některé čtenáře lehce rozčilovat, ale přitom je jen prototypem puberťáka plného uštěpačných poznámek, rebélie a teatrálních řešení. Věřím, že se v něm mnozí čtenáři poznají a vzpomenou si na vlastní dospívání, na to tíživé hledání svého místa ve světě, vymezování se vůči rodičům i první zamilovanosti – nervózní, plné očekávání a nejistoty. Příjemným zpestřením v knize je detektivní linka, která prostupuje celým příběhem. Nijak ho nenarušuje, naopak ho sjednocuje. Přesto to není hlavní lákadlo knihy. Tím jsou vztahy a potřeba komunikace mezi hlavními postavami.  

Jak už jsme si mohli u edice Okraje všimnout, její autoři neoplývají dlouhými popisy. Se čtenáři sdílejí jen to nejnutnější, ale i to stačí k tomu, abyste si příběh naplno užili. Stejně je tomu i v knize Ať se třesou nevinní, která má i díky překladu Mariny Feltlové velmi příjemnou češtinu plnou metafor a přesně odměřených informací, které čtenář v danou chvíli potřebuje. Jen je občas potřeba číst lehce mezi řádky. Ať už se zajímáte o současnou prózu, nebo máte rádi knihy o vztazích, tahle kniha váš zcela jistě zaujme. Po přečtení vámi bude ještě dlouho rezonovat. 

Vydalo nakladatelství Beta, 2026 

Text: Ema Šleis 
Foto: Pexels