Robert Bryndza poslal Eriku Fosterovou i Kate Marshallovou na dovolenou – přečtěte si ukázku z jeho nejnovější knihy Tíživé ticho, kde smrt svého muže řeší lékařka Maggie
UKÁZKA Z KNIHY:
Kašlala jsem a lapala po dechu, abych si naplnila plíce čerstvým vzduchem. Dragan byl vysoký, statný muž. A já na něm chvíli ležela celá otřesená. Kašlala jsem, dusila se a snažila se dýchat.
Dragan, v obličeji rudý námahou, mě ze sebe opatrně odvalil na dřevěnou podlahu. Podařilo se mi popadnout dech. Zírala jsem na něj, stále v šoku a neschopná slova.
Zblízka se v jeho obličeji odrážela divoká zranitelnost. Byl velmi bledý a tváře měl poseté jizvami po akné. Dříve jsem si nevšimla dlouhé jizvy, která začínala nad levým obočím a táhla se přes oční víčko po celé délce tváře až k čelisti. Ať už se stalo cokoli, znamenalo to, že mu lékaři nedokázali zachránit oko. Viděla jsem, že má nasazenou velmi dobrou skleněnou náhradu bleděmodré barvy. Barevně odpovídala pravé duhovce, ale bělmo bylo ve srovnání s jeho pravým okem, teď podlitých krví, průzračné. Třásla jsem se. Dragan si sundal bundu – dlouhou, ušpiněnou, s maskáčovým potiskem – a dal mi ji kolem ramen.
Pohledem zabloudil na můj hrudník, ale rychle se odvrátil. Plavky mi sklouzly, takže jsem si je třesoucíma se rukama snažila upravit. Mlčeli jsme a já jsem hlasitě a překotně dýchala. Když se můj dech zpomalil, ucítila jsem z Dragana zatuchlý pach alkoholu a cibule.
„Dýchejte pomalu,“ vůbec poprvé promluvil. „Prožila jste si hrůzu.“ Ohlédl se a viděl, že jsem si plavky už srovnala. Když se ke mně naklonil, ucukla jsem. „Ne. Opatrně!“ řekl a zvedl svůj armádní nůž, který ležel vedle mého pravého stehna. Měl ostrou a lesklou čepel. Otřel si ho o kalhoty, vstal a zastrčil ho do pouzdra na opasku.
„Pořezala jste se na hlavě.“ Zvedla jsem ruku k pravému oku a dotkla se místa těsně nad obočím. Prsty jsem měla celé od krve. Krev mi tekla i po krku a mísila se s vodou. Teprve v tu chvíli jsem ucítila pulzující bolest v hlavě. „Můžete se postavit?“ Přikývla jsem. Natáhl ke mně ruku a zvedl mě, ale nohy se mi třásly. Odvedl mě do domu k pohovce. „Můžu?“ dodal mírným tónem a z ramen mi sundal bundu. Byla cítit potem a motorovým olejem. Zkřížila jsem si ruce přes hrudník, ale Dragan zvedl pletenou vlněnou deku, která ležela na opěradle pohovky, a přehodil ji přese mě.
Text: se svolením nakladatelství Cosmopolis
Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis