Přesně o tom je nová kniha již osvědčeného dua autorů, slovutného psychiatra Radkina Honzáka a zkušené novinářky Kláry Mandausové. Ti si hned na startu recenze zaslouží malinkou výtku. Publikaci ani jeden příliš nevyzdvihuje, sám Radkin Honzák dokonce v úvodu tvrdí, že se v ní zabývají v podstatě bagatelními věcmi. Ale to vůbec není pravda! Těžko říct, zda je pan doktor natolik skromný, či nás pouze zkouší z kritického myšlení. Ale nezaujatý čtenář si po přečtení musí říct: já tolik mluvím! A mnohé z toho, co jsem řekl, bych nyní nejradši vzal zpátky.  

Jenže ono to nejde. Proto je dobré se dozvědět, jakých padesát vět je podle autorů těch nejhojněji používaných, přitom závadných. A vyvarovat se jim. Zatímco u některých se pousmějete, při dalších vám úsměv zmrzne na rtech. Zejména rodiče by měli zpozornět. V rámci těžké výchovné role toho mnohdy napovídají dost. Ostatně odevšad se na nás valí rady odborníků: mluvte se svými dětmi! Jenže i tady občas platí, že mlčeti zlato. Jak totiž Honzák poznamenává, pokud se budou některé toxické věty při komunikaci s potomkem opakovat, může jej to poznamenat na celý život. Záměrně neprozradíme, jaké to jsou. Je to součástí překvapení a s tím ruku v ruce jdoucího rodičovského prozření. Trochu ale napovíme – s velkou pravděpodobností ty věty používáte taky. A přitom je třeba ani nemyslíte ve zlém! I to je jeden z aspektů toxických vět. Mnohdy totiž vyzní jinak, než je myslíme. Dobrý úmysl se nerovná dobrý výsledek.

Kdo by si měl knižní novinku pořídit? O rodičích jsme mluvili. Ale hodí se také do partnerských vztahů či do práce. Jednoduše každý z nás, kdo komunikujeme s dalšími lidmi, bychom se z ní mohli a měli poučit. Honzák s Mandausovou odvedli moc dobrou práci.

Text: Vladimír Barák
Foto: Markéta Havlová