Čtivá knížka plná sebereflexe, motýlků v břiše, lechtivých okamžiků a občas sakra trapných situací i pořádné švandy, je nevšední nejen květnatým slovníkem, ale i přesným vystižením niterných pocitů ženy.

Neklidná růže je trefou do černého obzvlášť pro ženy, které už mají něco „odžito“ a rozhodly se to i přes nevydařený partnerský vztah nezabalit. Nečekají v koutě, až je tam někdo najde. Kniha tak pomůže pochopit, že všechno, co se nám v životě děje, má svůj význam, a i když se to někdy nezdá fér, je v první řadě třeba začít mít rád hlavně sám sebe. Objevit svobodu, žít tady a teď, užít si bezstarostnost a uvědomit si, že štěstí je dar, který si můžeme nadělit, budeme-li chtít.

Monika J. Čapková ve své prvotině ukazuje, že tíživá samota, bolavá duše, prázdnota a ztracená sebejistota po životních kotrmelcích, je jen přechodný stav. Dokáže dát naději, že na každou „neklidnou růži“ někde čeká princ. Nebude nejspíš na bílém koni, možná bude mít jen starší auťák, třeba pojede na kole, nebo půjde pěšky, to je totiž úplně fuk… ale dokáže podpořit, rozesmát, pohladit, ocenit, nabídnout, pochopit, rozdělit se a milovat… To je hlavní poselství této knihy a její autorky.

Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová