Druhá úspěšná kniha vám vyšla loni, nyní vydáváte už třetí. Oblíbil jste si knižní svět? 

Oblíbil, a psaní se stalo vedle čtení mojí každodenní rutinou. Je i meditací, odpoutáním od okolního světa. Mohu se soustředit jen na myšlenky, které chci předat, a zároveň musím vyhledávat informace, takže se mi psaní zase propojuje se čtením. Knize jsem věnoval hodně času, o to méně jsem ho měl na pacienty. 

Stále při jejich léčení posloucháte ve sluchátkách Mozarta? 

Je to tak, a když zmiňujete vážnou hudbu, dokonce teď budu přednášet i pro Českou filharmonii – která má můj obdiv – jak mohou hudebníci zlepšit odolnost ve své práci, jak třeba zlepšit kvalitu a vytrvalost svého dechu.  

Kde se vzal nápad na tuto knihu? 

Vznikla na základě přednášky pro firmy, ve které se věnuji stresu, bolesti, homeostáze… Na přání posluchačů jsem kdysi na vlastní náklady udělal původní knížečku, která se dostala i do rukou Albatrosu. A jejich nakladatelství Vyšehrad si přálo její rozšířenou verzi. To ale znamenalo zcela jinou strukturu – tak vznikl nápad na pět částí, a postupně vznikla prakticky úplně nová kniha. 

Za hranice odolnosti – hledali jste název dlouho? 

Ne. Původní příručka se jmenovala Za hranice výkonu a věděli jsme, že v názvu chceme mít odolnost. Knihu jsem chtěl napsat nejen pro sportovce, ale pro každého, protože čím jsme odolnější, tím víc jsme připraveni nejen na výkonnost, ale i na dlouhověkost. Odolnost v knize rozděluji na fyzickou, psychickou a metabolickou, zároveň se věnuji jejich propojení a vzájemnému ovlivňování. 

Když píšete, že síla je nejlepším lékem proti stárnutí, není tím tedy míněna jen fyzická síla? 

V této knize píšu o fyzické síle už v první kapitole. Čím jsme starší, tak pozvolna už od třiceti let ztrácíme svalovou hmotu. Čím méně ji ale ztrácíme, tím větší máme pravděpodobnost delšího života. Síla je jedním z hlavních faktorů dlouhověkosti. Zároveň se ale jedná také o kvalitu života, takže záleží, jak je fyzická síla propojená se silou psychickou. Dokonce když se při posilování soustředíme na daný sval, který zrovna cvičíme, tak ho posilujeme až o pět procent víc, než kdybychom na něj nemysleli. Jde o to nemít při cvičení svoje tělo v zapomnění. Vysvětluju, jak funguje svalová paměť, trochu vyvracím některé mýty. 

Druhá část knihy „Dynamika“ je věnována stresu a bolesti, třeba i rozdílu jejího vnímání muži a ženami. A v části „Ukotvení“ se čtenáři mohou poznat v některém ze „sedmi statečných“. Máte zkušenosti, že některý typ dominuje třeba mezi hráči tenisu nebo fotbalu, případně jestli záleží, zda jde o útočníka nebo brankáře? 

Je to přesně kombinace toho, co říkáte. V předchozí knize jsem použil zjednodušený model podle trojúhelníku, obdélníku a čtverce. Tady jsem šel dál a používám typy Vytrvalec, Výbušňák, Skladovač, Spalovač, Přizpůsobivec, Vlnař a Hlídač. Chtěl jsem poukázat na to, že jsme každý jiný. A to, co platí pro mě, vůbec nemusí platit pro vás. Oproti minulé knize také rozšiřuji charaktery na celkem pět, od velitele přes diplomata třeba po průzkumníka. 

Proč konkrétně se mi to vyplatí vědět? 

Už jen třeba kvůli funkčnosti motivace. Mám pět dětí, takže vím, že co u jednoho funguje, to druhého demotivuje. Odvíjí se to od charakteru. I cvičení, která používám se sportovci na zlepšení jejich motivace a koncentrace, jsou individuální. Neexistuje nic univerzálního. Ale zase – i když mluvíme o více kategoriích, sám člověk je jedna kategorie. 

Ale s velkou paletou možností. Slyším něco jako „nepokažte si to zbytečně sami hned na začátku“ – třeba nevhodným výběrem aktivity, která nás otráví.  

Přesně tak. Co platí pro výbušňáka, neplatí pro vytrvalce. 

Co jste vy a jak se to projevuje? 

Jsem vytrvalec. Nemusím se tolik soustředit na flexibilitu, a tu vytrvalost už mám danou trochu od přírody, stačí mi jí akorát udržovat. Naopak se potřebuju snažit nabírat a udržet svalovou hmotu, což je pro mě nejtěžší. Teoreticky bych měl hodně času trávit posilováním. Jenže mi to trochu komplikují následky zranění (poznámka: Při „kajtování“ se kdysi zřítil z výšky deseti metrů, měl polámané tělo s otevřenými zlomeninami, ale vyléčil se, a díky osobitému přístupu navíc zvýšil citlivost svých dlaní).  

Jak se tedy udržujete fit? 

Každý den plavu, protože mi to pomáhá od bolesti zad. Třikrát týdně chodím na aikido, protože tam člověk stále propojuje mozek a sval, soustředí se, učí se padat, je to ideální i pro moji věkovou kategorii. A třikrát týdně chodím do posilovny. 

Ve čtvrté části „Optimalizace“ používáte hezká označení pro různé skupiny lidí, od stoiků přes samuraje po gladiátory. 

U stoiků a jejich náhledu na život jsem se inspiroval ohledně psychické odolnosti, protože lidé tehdy žili v náročnějších podmínkách, ale nebyli podle mě o nic méně šťastnější než my dnes. Připisuji to právě odolnější psychice. V posledních deseti letech jsou pro mě inspirací a ze stoického pohledu nahlížím čím dál tím víc i na sport a fyzickou aktivitu. 

A když přejdeme ke zmíněným gladiátorům a samurajům? 

Při hledání odpovědí se dostávám skrze různé zdroje k lidem, kteří byli odolní jak fyzicky, tak psychicky. Objevil jsem Mijamota Musašiho a koupil celou jeho biografii… 

Kniha pěti kruhů… 

Ano! Právě k samurajům jsem přiřadil metabolickou odolnost. Měli výbornou stravu, jedli hlavně ryby a rýži. Využívali skvělé meditační techniky, ať už před bojem, nebo při ranních rituálech pod vodopádem ve studené vodě. Takže na jednu stranu se dívám k samurajům, kteří hledali všechny funkční cesty k přežití v boji, ale na druhou stranu i na to, co nám věda říká dnes. A sice už běžně nemusíme bojovat o přežití jako kdysi oni, ale fyziologický stres a metabolické reakce v těle zažíváme úplně stejně, jen skrze jiné spouštěče. Někomu může stačit, když mu za zády nečekaně zatroubí auto. V této části přibližuji jejich metody i výsledky, které trochu zkouším aplikovat i na sobě, a přidávám výsledky moderních výzkumů. 

A do třetice gladiátoři k fyzické síle? 

Jsem velkým příznivcem řecko-římského umění. Když mám možnost, navštěvuji ve světě muzea a porovnávám u antických soch třeba polohy mezi holenní a stehenní kostí. Z těchto soch by se mohli učit i kondiční trenéři. Nedávno jsem v byl Louvru, kde je nejslavnější socha Niké, bohyně vítězství. Zaplatil jsem si průvodce a ten mi říkal, že socha právě přistála na lodi, ale to nemohla být pravda. Říkal jsem mu, že podle postavení těla a per na křídlech, podle předklonu a zapojení svalů, se Niké naopak chystá k odletu. Později přiznal, že existují i takové teorie. Podle řeči těla je to ale úplně jasné! 

Na závěr – co teď sám čtete? 

Několikrát jsem měl rozečtenou Vojnu a mír. Tolstoj je můj nejoblíbenější autor už od Anny Kareniny, a teď jsem si říkal, že už se k tomu chci konečně dostat. A každá kniha má asi svůj pravý čas, protože teď se od ní nemůžu odtrhnout. Fascinovala mě už scéna posledního rozhovoru s otcem, kdy Bolkonski odchází bojovat proti Napoleonovi. Teď z toho mám husí kůži, tak bych chtěl jednat se svým synem. Zase se tím ale vracíme k psychické odolnosti. Měli bychom se inspirovat historií, protože si nejsem jistý, jestli se se všemi technologiemi ženeme správnou cestou. Technologie jsou v pořádku, ale jde o to, jak je využíváme. 

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2025 

Michal Novotný (* 1974)  

Fyzioterapeut a kondiční trenér, který dlouhá léta pracoval pro tenisovou ATP, staral se o Rafaela Nadala, Rogera Federera, Tomáše Berdycha…, i fotbalisty Realu Madrid, AC Milán a Sparty Praha, v posledních letech také o hollywoodské herce. Odborné vzdělání včetně doktorátu získal ve Španělsku. Při své práci vždy hledá příčinu zranění. Už dříve vydal knihy Sport je bolest a Tajemství zdravého pohybu. Více na www.novotnymichal.com 

text: Jan David  
foto: se svolením autora