Před lety jsem měl to štěstí, že jsem se na svatbě své kamarádky Emily seznámil s její sestrou Felicity. Když jsme si během svatebních oslav povídali, náš hovor se opakovaně stáčel k jídlu – k tomu, co nám chutná, co jsme kde jedli, a nakonec i k tomu, kde si co dáme společně. Když jsme se pak sešli a skutečně si dopřáli společnou večeři, pozoroval jsem u ní takové zaujetí a nadšení pro jídlo a víno, jemuž se mohlo vyrovnat jen to mé vlastní (a možná také Jindřicha VIII. a boha vína Dionýsa dohromady). Nikdy dřív jsem nepotkal tak štíhlou osobu, která by si uměla jídlo tak báječně vychutnávat. Rázem jsem byl unešený.  
Když se naše první společná opulentní večeře pomalu blížila ke konci a já byl tak přejedený, že jsem sotva popadal dech, uslyšel jsem tuhle ženu (která se posléze stala mou manželkou), jak zcela nevinně zašveholila na procházejícího číšníka: „Mohli bychom si, prosím, objednat sýrový talíř?“ Byl jsem z toho v šoku a číšník zjevně také. Pak se obrátila zpět ke mně a zeptala se: „Kam se půjdeme najíst zítra?“ A já se zamiloval. 

Vydalo nakladatelství Grada, 2026 

Fotografie zveřejněny se svolením nakladatelství Grada, © Stanley Tucci, 2014. 
Text: se souhlasem nakladatelství Grada