Horor v české literatuře nemá velkou tradici. Jistě, Erbenova Kytice traumatizuje další a další generace českých čtenářů i po více než 150 letech od vydání. Ovšem v druhé polovině 19. století, v dobách největšího rozmachu hororového žánru, měli naši spisovatelé plné ruce práce s obrozenectvím a na horor se pozapomnělo.

Teprve v posledních letech se tento dluh čeští autoři snaží splatit. Kateřina Šardická ve svých knihách pro mladší čtenáře obratně využívá prvky neznámé (a díky tomu tajemné) slovanské mytologie k navození husí kůže. Nakladatelství YOLI loni bodovalo přímo se sbírkou hororových povídek a Kateřina Karolová navázala na úspěch Jozefa Kariky příběhem na pomezí dokumentu a hororu.
 

Přízrak v knihkupectvích

A pak je tady Kateřina Surmanová, jejíž Šepot z lesa s nepřehlédnutelnou červenočernou obálkou se v knihkupectvích zjevil před rokem jako přízrak. A přízrak pořádně děsivý. Ačkoliv totiž knihu nedoprovázela žádná velká reklamní kampaň, prodalo se jí přes 10 000 výtisků, což z ní dělá oficiálně bestseller.

Čím je Šepot z lesa výjimečný? V první řadě jedinečnou atmosférou. Autorka se netají svou láskou k Orlickým horám, ke slovanské mytologii a k mistrům hororu jako Stephen King. A když se všechny tyto ingredience smíchají s důkladnou rešerší a poutavým stylem psaní, bestseller je na světě.

Šepot z lesa na čtenáři zanechá následky (v mém případě týden děsivých snů a následné neméně děsivé kruhy pod očima). Z některých momentů se čtenáři skutečně zrychlí tep: prudké ochlazení ve vyhřáté místnosti, vypnuté rádio, ze kterého začne bzučet mrtvý hlas, podivný šepot z černočerného lesa…

O úspěchu knihy svědčí nadšené ohlasy čtenářů na Databázi knih i sociálních sítích. Někteří dokonce neváhají Kateřinu Surmanovou označit za královnu českého hororu. A autorka se tohle přízvisko snaží obhájit ve své novince Zvedá se vítr.
 

Strach na vinicích

Kdo četl Šepot z lesa, tomu bude Zvedá se vítr povědomý. Opět tady figuruje skupina dětí, stará tragédie a samozřejmě špetka nadpřirozena. Jenom Orlické hory vystřídá jižní Morava. Na první pohled sice prostředí vhodné spíš pro romantickou komedii z vinic, ale když čtenář vezme v potaz povodně z roku 1997 a tornádo, které Hodonínsko poničilo dva roky zpátky, najednou začínáte tušit, kam se autorčina mysl ubírá…

Kateřina Surmanová z regionu pochází a velice dobře ho zná (pravděpodobně je to důvod, proč příběh zasadila právě sem), což ze čtení opět dělá neopakovatelně znepokojivý zážitek.

Zatímco v Šepotu z lesa autorka děsila základními hororovými přísadami – tmou, strachem z neznáma, starodávnými rituály, novinka Zvedá se vítr je explicitnější a syrovější. Mrtvá těla tady tlejí v horku a pod pražícím sluncem, duchové otevřeně komunikují s dětmi. V tomhle jsou knihy jako jing a jang. Jedna věc ale zůstává stejná – autorčin inteligentní styl, který horor povyšuje nad banální lekačky.

Nezbývá než smeknout a poklonit se. Královna českého hororu to opět dokázala.

Kateřina Surmanová se narodila v Hodoníně, po studiích zakotvila v Praze, kde se živila jako novinářka. V roce 2022 debutovala mysteriózním hororem Šepot z lesa. Aktuálně vychází její druhá kniha Zvedá se vítr.

Text: Žofie Sedláčková
Foto: se svolením EUROMEDIA GROUP