Evu, za svobodna Weilovou, poznáváme prostřednictvím empaticky napsaného počinu Jany Mirovské, která se s hlavní hrdinkou seznámila prostřednictvím své matky, známé spisovatelky Inny Rottové. Autorka je původní profesí houslistka a hudební pedagožka, přesto se Evina příběhu chopila s citem a čtenářům předkládá čtení, od něhož je těžké odtrhnout zrak i mysl, natolik je sugestivní a fascinující.

Eva vyrůstala v milující, kulturně založené rodině. Chodila do divadla, četla knihy, prožívala bezstarostné dětství do doby, než propukla druhá světová válka. Dívka s rodiči skončila v koncentračním táboře a jako jediná přežila. Přese všechny útrapy šla dál a z života vytěžila maximum – vystudovala chemii, stala se průkopnicí plynové chromatografie, třikrát se vdala a ze všech těžkých chvil, jež ji osud postavil do cesty, vyšla s grácií a noblesou, houževnatá a odhodlaná žít.

Jana Mirovská psala tuto knihu v době, kdy svět ochromil koronavirus, což se promítlo i v textu. Střídá dvě roviny – současnou, v té popisuje vznik knihy a celý tvůrčí proces, a historickou, která mapuje Evin fascinující život. Publikace obsahuje fotografie, vesměs černobílé. Tyto cenné dobové doplňky pomáhají dokreslit čtenářovy představy o Evě Smolkové-Keulemansové jako o vědkyni, partnerce i matce, která musela skloubit profesní a osobní život, což není jednoduché v žádné době.

Empatický počin je psán čtivě, v některých momentech mile starosvětsky. Obsahuje přímou řeč, díky níž je sugestivní a nenudí. Způsob vyprávění zaujme i mladší čtenáře, jimž biografii Evy Smolkové-Keulemansové doporučuji jako doplněk k učivu o holocaustu.

Knihu Jmenuji se Eva řadím mezi adepty na nejlepší knihy roku, ještě dlouho po přečtení zůstává díky lidskému přístupu autorky v paměti.

Text: Barbora Javorková
Foto: Markéta Havlová