Přednost knihy spočívá v Yalomově otevřenosti, vřelosti a až jakési něze, skrze kterou oslovuje čtenáře. S pacienty sdílí vlastní bolest, pochybnosti i traumata z dětství. A právě tato odvaha k upřímnosti často odemyká jejich srdce. „Čím víc ze sebe odhalím, tím víc lidé odhalují mě,“ píše Yalom a tento princip se stává ústředním motivem celé knihy. 

Hodina srdce je kniha o odvaze být zranitelný, o nalézání smyslu i v nejistotě, o síle jediného autentického okamžiku. Yalom dokazuje, že i když paměť mizí, schopnost milovat, naslouchat a skutečně se spojit s druhým člověkem může zůstat silnější než kdy dřív. 

Nejsilnější je závěr knihy. Po jednom náročném sezení s klientem, který také řešil zhoršující se paměť, Yalom na celou hodinu ztratí vzpomínky. Tento moment ho natolik otřese, že se rozhodne definitivně ukončit praxi. Syn Benjamin v doslovu vysvětluje, že zrcadlení vlastní situace bylo pro otce příliš bolestné. Yalom však našel nový smysl své práce v psaní – a čtenáři za to mohou být vděční. 

Pro čtenáře, kteří znají Yalomovu tvorbu, je to dojemné rozloučení s praxí terapeuta-legendy. Pro nové čtenáře pak ideální vstupní brána do světa existenciální psychoterapie – bez zbytečného žargonu, plná humanity a moudrosti, která se týká nás všech.  

Vydalo nakladatelství Portál, 2025 
 

Text: Silvie Ulrichová 
Foto: Pexels, Ema Šleis