UKÁZKA Z KNIHY:

Charlotte se usmála. „Pojďme se tedy trochu projít.“ Vykročila směrem za dům.

Josie ji několik metrů následovala a každou minutou v ní narůs­talo podráždění. Věděla ale, že Charlotte hraje nějakou hru, a ne­hodlala ji nechat získat převahu. Počkala, až sama znovu promluví. „Jack měl těžké dětství. Matka samoživitelka. Nevěnovala mu po­zornost. Existovaly i další problémy. Když sem přišel, trpěl deprese­mi a cítil se zmatený. Troufám si říct, že měl sebevražedné sklony.“

Minuly zahradu, kde Josie viděla několik lidí shromážděných ko­lem Mettnera. Jejich tváře vypadaly strhaně. Jedna žena si tiskla na obličej kapesník a utírala si slzy. Reneeina smrt evidentně zasáhla i ostatní členy Svatyně. „Vy jste Jacka léčila, aby se vrátil do vyrov­naného psychického stavu?“

Charlotte se zasmála. „To tady neděláme, detektive.“

„Tak co jste pro něj udělala?“

„Snažila jsem se mu pomoct sladit temnotu v jeho nitru se světlem.“

„Co přesně to znamená?“

„Jack bojoval s démony. Stejně jako my všichni. Jako vy.“

„Proč mě do toho zatahujete?“

Charlotte se zastavila. Josie udělala několik kroků, než si uvědo­mila, že jde sama. Charlotte vykročila směrem k ní a přiblížila se tak těsně, že jejich obličeje dělilo jen pár centimetrů. Dostala se do pro­storu, který měla Josie obvykle vyhrazený pouze pro Noaha. Bojo­vala s nutkáním couvnout. „Je ve vás temnota, detektive Quinnová.“

„Temnota je v každém z nás, paní Faddenová.“

Oči se jí rozzářily, jako by Josie odpověděla správně na testovací otázku. „Máte pravdu! V každém z nás je temnota. Někteří lidé při­cházejí na svět a využívají svoji temnotu. Velmi snadno dělají hroz­né věci. Jejich světlo je pohřbené tak hluboko, že ho většina z nich nikdy nenajde. Jiní, jako já nebo Jack – jako vy – se stáváme oběťmi, často a krutě, což pohřbívá naši vlastní temnotu tak hluboko, že se k ní jen stěží dokážeme dostat. Lidé jako my, pokud se chtějí plně stát sami sebou, se musejí k tomu kousku uvnitř sebe dostat. A přes­ně to Jack potřeboval.“

„Co to znamená? Plně se stát sám sebou?“

Text: Lisa Reganová, se svolením nakladatelství Cosmopolis
Foto: Barbora Mikešová