Ukázka z knihy Tři životy:

Alix teď zvedla šejkr. „Slyšela jsem, že máte ráda oběd se třemi martini. Tak jsem vám ho přinesla. Doufám, že mi na oplátku věnujete trochu svého času a podíváte se na moje portfolio.“

Carmel se zasmála, hlasitě a bujaře.

Alix to považovala za povzbuzení a vyndala z nákupní taštičky jednu velmi drahou sklenici na martini. „Můžu vám nalít?“

„Samozřejmě,“ odpověděla Carmel a její irský přízvuk příjemně zvýrazňoval samohlásky a dodával její řeči na vřelosti. „Ale raději u mě v kanceláři.“

Tam si Carmel zběžně prohlédla Alixin poklad v podobě ilustrací a pak je odhodila do odpadkového koše. „Vaším osudem je PR, styk s veřejností,“ prohlásila. „Kreslíte, jako by oblečení mělo být svěrací kazajkou, a ne něčím, co má ladit s pohyby těla. Prozatím na ilustrování zapomeňte.“

Alix se snažila nehnout ani brvou, ale jelikož nebyla obrněna vermutem a měla teprve osmnáct let a velký sen o práci v oblasti pařížské módy, přece jen sebou trhla.

Carmel se na ni upřeně dívala, takže jí nedopřála příležitost, aby tu ťafku nepozorovaně skousla. Naopak Alixinu reakci zaznamenala a pak ukázala na šejkr. „Víte, jak získat něčí pozornost a dát dotyčnému to, co chce. Což znamená, že se hodíte pro práci v tiskovém oddělení. Nejlepší způsob, jak se naučit pracovat s veřejností, je psát – pochopit, jak to funguje v tisku, a pak se ho snažit svést. Začnete dnes večer na čtvrtečním salónu, který pořádá Marie-Louise – tam se setkáte s celou Paříží –, a zítra nastoupíte tady jako pomocná módní redaktorka.“

Alix se neubránila nadšenému zajásání.

Text: se svolením Grada Publishing
Foto: Štěpánka Levá